Auto s postelí

„Nesmíš se do všeho vrhat hlavou napřed,” rozumuje u vody otec.
Syn na něj udiveně pohlédne: „Tak jak mám teda podle tebe udělat šipku?”

Říká muž v nacpaném autobuse: „Paní, v autobuse se musíte držet tyče!”
„Ale vždyť já se držím.”
„No dobře, ale já chci vystupovat.”

Tirák se srazí s protijedoucí Avií a oba řidiči jsou s těžkými zraněními převezeni do nemocnice. Když přijdou k sobě, povídá ten z kamionu: „Člověče, kam jsi koukal?”
Řidič Avie se rozčílí: „Kam bych koukal, vole, do tvých dálkových!”

Hlavní lodní inženýr jemně položí ruku na pobočníkovo rameno: „Neboj, Ivane. Když ta loď půjde ke dnu, řekneme, že to byla ponorka.”

Osobní vlak plný cestujících s sebou na trati najednou začne házet ze strany na stranu, sotva se udrží na kolejích. Průvodčí zděšeně přiběhne do kabinky strojvedoucího a křičí: „Proboha, co se to děje? Co se to děje?!”
„Nedíváš se na televizi?” ledově klidným hlasem odvětí strojvedoucí. „Hlásili náledí... Tak je to tady!”

„Máme málo paliva,” oznamuje pilot věži. „Okamžitě žádáme další instrukce.”
„Jaká je vaše pozice?” táže se země. „Nemáme vás na radaru.”
Odpověď z kokpitu: „Stojíme na dráze číslo pět a už věčnost čekáme na cisternu!”

Na pláži u moře: „Podívej, bílá vlajka.”
„Kčertu, to zase bude na vlnách bílá pěna!”

„A pak že se v té kalamitě nedá lyžovat!” spokojeně se ušklíbl lyžař a narazil do špičky smrku.

Chlápek čeká na letišti na odlet letadla a najednou zjistí, že si zapomněl doma hodinky. Chce se tedy někoho zeptat na čas. Zrovna jeho směrem jde jiný chlápek, v každé ruce kufr a na levačce takové ty velké, masivní, stříbrné sportovní hodinky. Tak se hned ptá: „Pane, prosím vás, mohl byste mi říct, kolik je hodin?”
„Jistě. V které zemi?”
„No tady. A kolik tam máte zemí?”
„Všechny.”
„To je super. To jsou docela dobré hodinky, co máte.”
„Ale, to je jen drobnost. Tyhle hodinky mají i fax, e-mail a dokážou dokonce přijímat NTSC televizní signál a zobrazovat ho na malém barevném aktivním displeji.”
„To je dokonalý. Taky bych chtěl mít takové hodinky. Ech, ehm, nechtěl byste je náhodou prodat? Já zapomněl svoje doma a teď letím na dva měsíce do ciziny...”
„No, víte vlastně, že jo? Ona to už není úplně horká novinka, tak řekněme, že vám je dám levněji, tak asi za dvacet tisíc?”
Chlápek vytáhne šekovou knížku a ve vteřině podává vypsaný šek. Druhý sundá hodinky, dává mu je a říká: „Tak, tady jsou vaše nové high-tech hodinky.”
A pak mu podá své dva kufry a dodá: „... a tady jsou baterky.”

Do vagonu vstoupí průvodčí a zakřičí: „Kontrola jízdenek!”
Obejde všechny a dojde k pánovi: „Jízdenku, pane.”
„Jak jízdenku?”
„No jízdenku na vlak.”
„A kde bych ji vzal?”
„No přece jste si ji měl koupit a teď ji mít u sebe, abyste mi ji mohl ukázat.”
„A vy už jste někdy viděl černýho pasažéra s jízdenkou?”